Sociální sítě

Prezentace je nedílnou součástí každého fotografa. Někdo své fotografie ukazuje svým blízkým, ale většina se o ně chce podělit s širším publikem. S nástupem digitální fotografie se čím dál více vytrácí prezentace tištěných fotografií a nahrazuje jí elektronická podoba. Dříve byli lidé na náměstí, proto většina fotografů měla ateliéry a galerie na náměstí. Pak se lidé přesunuli na internet a většina úspěšných fotografů si udělala webové stránky. Dnes je většina lidí převážně na sociálních sítích. Je to skvělé místo pro prezentaci fotografií. Je to zároveň prostor, který může být pro fotografa dobrým pomocníkem, ale špatným pánem.

Minimum uživatelů sociálních sítí řeší kompozici, světlo nebo zachycenou atmosféru. Většinu zajímá jen počet lajků a sledujících, což je měřítko, zda je fotka a fotograf dobrý. Systém lajků a počty sledujících jsou totiž hlavním principem sociálních sítí. Popularita příspěvku je způsobena tím, v jaký den a čas byl příspěvek zrovna publikován. Je těžké přesvědčit interní algoritmus, aby zviditelnil konkrétní fotografii. Obsah a kvalita příspěvku na to bohužel vliv nemá. Fotograf se dostává do pasti, ztrácí soudnost a je takto nucen publikovat neustále nové a nové příspěvky, což má logicky za následek jejich nižší kvalitu a úroveň. Sociální sítě nabízejí možnost ze špatné fotky udělat výbornou a z průměrného autora hvězdu.

Webové stránky slouží jako konzistentní virtuální základna pro kompletní prezentaci mojí tvorby. Zde jsem sám sobě pánem a vlastníkem domény. Na sociálních sítích hostuji pouze z důvodu skromné prezentace skutečných fotografií v komprimované podobě. Fotografuji zásadně fotoaparátem, mobil k těmto účelům nepoužívám. Snažím se nepravidelně sdílet lepší fotografie v menším množství než naopak. Každý den nejsem aktivní a svůj volný čas raději věnuji smysluplnějším věcem. V průběhu času a podle situace můžu hostování na jednotlivých sociálních sítích rozšířit, změnit nebo zrušit. Momentálně využívám platformy 500px, Flickr a Instagram, kde porovnávám vzájemně odlišné algoritmy.

500px

Platforma vznikla v roce 2009 a je zaměřena pro sdílení vysoce kvalitních fotografií. Podporuje komunitu profesionálních a začínajících fotografů. Klíčovou vlastností je vlastní licenční systém, který umožňuje prodávat multimediální obsah a převádět práva k užití obrázků, přičemž lze získat příjmy ve formě jednorázových plateb a licenčních poplatků. Platforma umožňuje vybudovat malou firmu doslova od nuly s fotoaparátem nebo dokonce mobilním telefonem. Celý seznam klasických sociálních sítí by mohl být naplněn Instagramem, Facebookem, Imgurem a podobně, všechny zaměřené na ty nejpříležitostnější uživatele. Na tom není nic špatného, protože každý má jiné potřeby a cíle pro své fotografie. Pro profesionály se však seznam značně zmenšuje. V rámci tohoto menšího kruhu platforma 500px vyniká. Moje začínající portfolio s uživatelským jménem @visnak zde představuje prezentaci barevných a černobílých fotografií v analogovém stylu.

Flickr

Platforma vznikla v roce 2004 a je kandidátem na titul nejlepší platformy pro sdílení vysoce kvalitních fotografií, archivaci práce a únik z chaosu moderních sociálních médií řízeného algoritmy. Platforma přistupuje k fotografiím s respektem. Nejsou přeměněny na pixelovou kaši jako na Instagramu nebo Facebooku a diváci je mohou vidět v plném rozlišení, pokud jsou nahrané v původní velikosti. Zatímco většina platforem upřednostňuje mobilní design, Flickr se tvrdošíjně drží svých kořenů pro stolní počítače. To znamená větší náhledy, čistší rozvržení a ohromující zobrazení obrázků na celou obrazovku. Interakce na Flickru je také minimální ve srovnání s klasickým Instagramem. Uživatelé závislí na dávkách lajků, emotikonů a okamžité zpětné vazby, budou zde strádat. Platforma naopak nabízí něco nostalgického, klidného a osvěživě zaměřeného na samotnou fotografii. Moje začínající portfolio s uživatelským jménem @visnak zde představuje duplicitní prezentaci barevných a černobílých fotografií v analogovém stylu.

Instagram

Platforma vznikla v roce 2010 a je fenoménem dnešní doby. Jde bezpochyby o nejrozsáhlejší virtuální galerií, která každou minutu vychrlí tisíce fotografií. Někteří uživatelé mohou pociťovat tlak kvůli neustálému porovnávání s ostatními nebo kvůli negativním komentářům a trollům. To může mít negativní dopad na jejich mentální zdraví. Platforma nabízí pohodlné nástroje pro základní úpravu obrázků, velké množství filtrů a snadné prohlížení profilových obrázků. Instagram je ideální volbou pro vytvoření portfolia pro začínajícího fotografa. Uživatelé jsou na ní velmi aktivní. To dělá Instagram vysoce zajímavý pro marketéry a influenceři (uživatelé s velkým počtem sledujících) si tak mohou přivydělat sdílením komerčních příspěvků. Hlavní nevýhodou a podstatou Instagramu je fakt, že se primárně jedná o mobilní aplikaci sloužící k úpravě a sdílení fotografií pořízených mobilním telefonem. Právě tato vlastnost je pro jiné uživatele (skutečné fotografy) limitující, neboť webová verze Instagramu je značně okleštěná. Moje portfolio s uživatelským jménem @mr_sotous zde představuje prezentaci fotografií (v tradičním čtvercovém formátu) s vůní železnice v analogovém barevném stylu Fuji Classic Chrome.

Podle Wikipedie je šotouš člověk, který má zálibu ve fotografování veřejné dopravy, zejména MHD a železniční. Nejde o spisovný pojem. V anglosaských zemích se vyskytuje anglické označení railfan (železniční fanoušek) nebo train-spotter (osoba vyhlížející vlak z profesionálních nebo osobních důvodů). Nejčastěji se setkáme se šotoušem železničním. To ovšem nikdo přesně neví, sčítání šoutoušů, nebo nějaký sociologický průzkum zatím neproběhl. Tito lidé si své oblíbené dopravní prostředky fotografují a svůj úlovek pak vystavují na různých internetových stránkách je sdružující. Za prvé jsou šotouši, kteří nefotografují (třeba šotouši-projížděči, kteří se snaží projet vlakem maximální počet tratí) a za druhé mnozí z těch, kteří fotografují, nehodlají své fotografie z různých důvodů dávat na web. Po zastavení vlaku se na rozdíl od ostatních cestujících vydávají na začátek nástupiště, aby svou cestu zdokumentovali. To samozřejmě dělají jen někteří z nich, mnozí raději fotografují někde na trati, pohybují se automobily, apod. Jiní šotouši se zase snaží svůj objekt co nejlíbivěji zachytit v krajině, na niž jsou patřičně hrdí. Od fotografií očekávají vysokou kvalitu, to opět platí jen o části. Velkému množství je to naprosto jedno, hlavně že to mají "vyfoceno". Také proto si tito kupují drahé digitální zrcadlovky s kvalitními objektivy. Opět nelze generalizovat, ne každý je ochoten do své záliby investovat velké peníze, takže spousta šotoušů fotografuje na laciné "mejdlíčko“. Každý má zkrátka svůj styl.

Můj imaginární pan Šotouš (anglicky train-spotter) je fanouškem a fotografem železniční dopravy. V rámci mého Projektu 35 mm jsou všechny fotografie snímané fotoaparátem s pevným objektivem „bez zoomu", s fixní ohniskovou vzdáleností 35 mm, která odpovídá přirozenému pohledu očí. Čtvercové výřezy fotografií sdílím v analogovém (filmovém) stylu Classic Chrome. Fotografie tak mají obecně nízkou sytost barev a plné tóny. Některé originální fotografie ovšem najdete na těchto webových stránkách. Dávám přednost kvalitě před kvantitou, proto nechrlím velké množství fotografií. Česká republika má druhou nejhustší železniční síť na světě (hned po Švýcarsku). Extrémní hustota je výsledkem masivní výstavby lokálních tratí (tzv. lokálek) v 19. a na začátku 20. století z období Rakouska-Uherska. Tento unikát tímto nabízí nepřeberné množství výletů vlakem. Jako skutečný šotouš mám proto rád především samotné cestování vlakem a hlavně pohled z otevřeného okna vlaku. Každá taková cesta může být cíl :-)

Když za vás rozhoduje algoritmus

Sociální sítě, ačkoliv se tváří jako platformy pro spojování lidí, jsou ve skutečnosti řízeny komplexními algoritmy, které mají jediný cíl – udržet uživatele na platformě co nejdéle, což pro ně může mít velmi negativní dopad. Algoritmy analyzují chování, lajky, komentáře, dobu sledování příspěvků a uživatelům vytvářejí obsah na míru. To sice zní dobře, ale často je uzavírají do tzv. „informační bubliny“, kde vidí pouze názory a informace, které je jen utvrzují v současných názorech. A pokud chtějí vědět pravdu, potřebují vždy názory všech stran. Algoritmy upřednostňují kontroverzní a emocionálně nabité příspěvky, protože takové příspěvky získávají více interakcí. To vede k polarizaci společnosti, kde se různé názorové skupiny stále více vzdalují. Zároveň roste počet uživatelů, kteří se kvůli všem těm negativním věcem topí v depresích. Falešné nebo zkreslené zprávy se šíří rychleji než pravdivé informace, protože jsou často šokující nebo vzbuzují silné emoce a algoritmy je podporují kvůli vysoké interakci.

Petr Koubský: „Sociální sítě jsou skvělá věc, pokud a dokud chcete to, co chtějí ony."